cz / eng   přidat do oblíbených položek   poslat email   vytisknout

Co je sklo?

S výrobky ze skla se denně setkáváme a používáme je. Sklo má pro svoje široké použití, vlastnosti a možnosti zpracování nenahraditelnou úlohu v našem životě.

Sklo bylo objeveno kolem roku 3000 př.n.l. v Egyptě. Zpočátku bylo velmi nečisté a bylo používané na výrobu ozdob (tyčinky, kuličky). Skutečné předměty ze skla vznikaly v této oblasti až v době 1600 př.n.l. Ze Středního a Blízkého východu se znalost výroby skla postupně rozšířila do Evropy. V době římské zažilo sklářství ohromný rozkvět. Z Apeninského poloostrova, Egypta a pobřeží dnešní Sýrie se výroba skla rozšířila do dalších částí římské říše - Galie, Germánie a Hispánie. Po zániku antického Říma přežívala výroba skla v Evropě v omezeném rozsahu. Teprve ve 13. století přineslo evropskému sklářství nový rozmach.

Sklo je tuhý roztok kovových oxidů v oxidu křemičitém. Při chladnutí zabrání velká viskozita skloviny pohybu molekul, a tím i krystalizaci křemičitých sloučenin. Vznikne průhledné sklo.


 

Co je keramika?

Chemickým prvkem nejhojněji zastoupeným v zemské kůře je křemík, jehož oxid se v čisté formě jako křemen, ale zejména v podobě svých sloučenin - silikátů - na složení povrchové vrstvy naší planety podílí téměř 60%. Příznivých mechanických vlastností přírodních silikátových materiálů, zejména pevnosti, tvrdosti a tepelné odolnosti, ale i jejich estetického vzhledu si povšiml již pravěký člověk. Začal jich cílevědomě využívat nejprve v surovém stavu pro výrobu nástrojů a pomůcek a později na základě náhodných objevů vytvořil technologické postupy příprav nových "syntetických" silikátových hmot za použití tepelného zpracování. Nejprve zvládl výpalem jílových hmot výrobu keramiky, značně později tavení a tvarování skla a nejnověji pak výrobu dalších silikátových materiálů, jako maltovin, kompozitů apod.